Pavel Janák
Narodil se 12.března 1882 v Praze. V roce 1911 se stal jedním z průkopníků kubismu v architektuře. Své návrhy doprovázel texty, publikovanými v celé řadě časopisů jako např. Styl, Umělecký měsíčník, Kmen nebo Volné směry.
Oproštění od historizujícího detailu a důraz na logické konstruktivní členění architektury poznamenaly Janákovy rané neuskutečněné návrhy, jako úpravu Palackého náměstí v Praze s obrovskými kubistickými kubusy uzavírajícími náměstí s pomníkem od Stanislava Suchardy, majestátní průkop Letnou, podobně jako návrh na Staroměstskou radnici se vznešenými arkádami. Cestu „od moderní architektury k architektuře“ si autor představoval jako posílení duchovních principů ve stavebním díle. Pokoušel se přenést poetiku kubismu do [?!galerie!]. Odvrat od intelektuálně náročného kubismu k národnímu slohu rondokubismu se neomezil jen na architekturu. Janák byl roku 1912 autorem náhrobku Gutfreundovy rodiny v Kutné Hoře a Gutfreundovy sochy měly ozdobit průčelí paláce Adria na Novém Městě pražském, jehož průčelí Janák navrhl. Národní sloh byl spojen s teoretickým vystoupením historika umění V. V. Štecha. Ten kladl důraz na to, aby se architektura vyrovnávala s vlivem lidového umění, zejména s lidovým ornamentem. Janák vytvořil v tomto duchu několik pozoruhodných staveb, z nichž vyniká krematorium v Pardubicích, opět se pokusil přenést rondokubismus do oblasti nábytkového designu. V meziválečném období získal Janák prestižní postavení-byl profesorem pražské Uměleckoprůmyslové školy a zároveň byl činný ve Státní regulační komisi. Přesto zůstával i nadále projektujícím architektem, přičemž se vymaňoval z rondokubismu raných dvacátých let a směřoval k purismu a funkcionalismu. K užití režného cihlového zdiva byl inspirován jako jeho vrstevníci příklady z architektury Holandska.
Janáka zaujalo taktéž téma individuálního a kolektivního bydlení. Roku 1933 vydal knihu Sto let obytného domu nájemného v Praze. Jeho jméno je spjato s jedním z neoriginálnějších pokusů o čtvrť rodinných domů v českých zemích, kolonii Baba, vzniklou z iniciativy Svazu českého díla.
Vzorový příklad kolonie připomene podobné akce v zahraničí, usilující propagovat funkcionalismus v obytné architektuře – kolonii Am Weissenhof ve Stuttgartu, obytné soubory v Curychu, kolonii domů na výstavě WUWA v Wroclawi nebo výstavu vídeňského Werkbundu. Do kolonie Baby, navržené ve svažitém terénu v křivkách ulic, umístil i několik svých vlastních domů.
Na přelomu dvacátých a třicátých let se setkal s prvním velkým úkolem obnovy historické stavby. Vztah ke staré Praze Janáka provázel již od mládí, kdy vstoupil do Klubu za starou Prahou. Černínský palác byl přeurčen stát se sídlem ministerstva zahraničních věcí. Pietně rekonstruovaná historická budova byla Janákem rozšířená o přístavbu v letech 1931-1937. Architekt nenapodoboval monumentální klasicismus paláce, jeho rozšíření navrhl v duchu doby, přičemž nový trakt umístil tak, aby nerušil pohled na barokního souseda. Tento výkon jej předurčil k tomu, aby se jako nástupce Josipa Plečnika stal architektem Pražského hradu. Znamenalo to vyrovnávat se s otázkou jedinečného stavebního díla, tvořeného po staletí. Po 2. světové válce byl již výlučně činný jako architekt – památkář. K jeho nejvýznamnějším výkonům náleží úprava Královské zahrady, kde již ve třicátých letech upravil starší letohrádek jako prezidentskou vilu. O deset let později rekonstruoval nedalekou Jízdárnu a Míčovnu. Janákovo dílo na prahu padesátých let uzavírá další rekonstrukce stavby, spojené s dvorským stavebním okruhem, tentokrát letohrádku Hvězda.
Pavel Janák zemřel 1.srpna.1956 v Praze.